Ekonomický časopis - Obsahy ročníkov

Článek se zabývá faktory ovlivňujícími mezeru DPH, nebo-li odhadem neodvedené DPH v ekonomice. Vypočítává se jako rozdíl mezi teoretickou daňovou povinností a daní skutečně zaplacenou do veřejného rozpočtu. Často je mezera DPH vyjadřována relativně v procentech jako podíl na teoretické daňové povinnosti, která by byla uhrazena, kdyby všichni plátci přiznávali a platili DPH v plné výši. Vysoké hodnoty tohoto ukazatele mohou indikovat daňové úniky a neefektivnost v daňovém systému. Článek shrnuje existující studie kvantifikující odhady mezery DPH a zjišťující vztah mezi mezerou DPH nebo výnosy z DPH a různými ekonomickými, daňovými a sociálními faktory přítomnými v jednotlivých zemích. K identifikaci statisticky významných proměnných, které ovlivňují mezeru DPH, byla v tomto článku využita panelová regrese. Z 21 zvolených proměnných jsou 4 faktory významné. Analýza ukázala, že podíl DPH na celkových daňových výnosech snižuje mezeru DPH. Dále se zjistilo, že vyšší základní sazba DPH a vyšší rozdíl mezi sníženou a základní sazbou způsobují růst mezery DPH. Nakonec vyšší spotřeba domácností, použitá v modelu jako kontrolní proměnná, je spojena s vyšší mezerou DPH.

Článek se zabývá analýzou dopadu různého typu podkladových dat (historické, aktuální) na přesnost HDP prognóz stěžejních českých a slovenských institucí (ministerstva financí, centrální banky). V prvním kroku byla analyzována variability jednotlivých ročníků podkladových dat, spolu s přehledem hodnot základních prognostických chyb (MAE, RMSE, MASE). Následně byla aplikována baterie statistických testů, s cílem identifikovat statistickou významnost záměny historických (první dostupný odhad) za aktuální (poslední publikovaná) podkladová data (Wilcoxonův test, Znaménkový test) a posoudit efekt na relativní přesnost jednotlivých institucí (Kruskal-Wallisův test, Mann-Whit¬neyův U test). Výsledky ukazují, že záměna podkladových dat sice vede ke změnám ve velikosti prognostických chyb v daném souboru (použití aktuálních dat generuje vyšší chyby), tyto změny však nejsou v naprosté většině případů statisticky významné, ani nevedou k změně relativní pozice institucí, co se týče přesnosti jejich prognóz.

V tomto článku porovnávame postoje k riziku prostredníctvom troch rôznych metód zisťovania s cieľom analyzovať ich konzistentnosť. Na určenie miery podobnosti používame Spearmanov korelačný koeficient. Pomocou metódy hlavných komponentov hľadáme kľúčové faktory, ktoré popisujú spoločné charakteristiky rizikových profilov. V postojoch k riziku pozorujeme istú mieru konzistentnosti medzi dvoma metódami, a takisto v rámci vybranej viacrozmernej metódy. Na túto konzistentnosť čiastočne vplýva pohlavie aj kognitívne schopnosti. Medzi voľbami zistenými na základe najčastejšie používaného testu podľa Holt a Laury a voľbami podľa ostatných dvoch metód nie je takmer žiadne prepojenie. Metóda hlavných komponentov potvrdzuje, že každá z troch použitých metód má svoju špecifickosť a popisuje inú dimenziu rizika. Takisto sme identifikovali osobitý faktor, ktorý potvrdzuje, že postoje k riziku sa menia podľa okolností. Nazývame ho citlivosť (postoj k riziku) na výšku výhry.

Cieľom príspevku je poukázať na možnosť využitia metódy Monte Carlo v rámci redukcie rizika v rámci vytvoreného čiastočného interného modelu aplikáciou určitej formy poistenia. Je zameraný na oblasť neživotného poistenia, v ktorej je na popísanie rozdelenia celkovej škody v danom portfóliu poistných zmlúv vhodný kolektívny model rizika. Základom je metodológia uvedenej simulačnej metódy, na základe ktorej je možné generovanie hodnôt celkového poistného plnenia a ich štatistické spracovanie pre potrebu merania hodnoty kapitálovej požiadavky na zabezpečenie solventnosti. V ko¬nečnom dôsledku príspevok predstavuje simulácie ako efektívny riešiteľský nástroj, ktorý umožňuje vytváranie interaktívnych štúdií v procese riadenia rizika. Prezentovaná metodológia je realizovaná využitím jazyka VISUAL BASIC for Applications v prostredí Microsoft Excel. To vytvára potenciál na vytvorenie aktuárskeho softvéru na riešenie problematiky redukcie rizika aplikáciou rôznych foriem poistenia. Flexibilnú reakciu na zmenu danej formy poistenia, resp. jej parametrov možno využiť aj v rámci optimalizácie výberu vhodného scenára.

Evropská unie, jako výsledek původní čistě ekonomicky orientované kooperace, dnes spolupracuje v řadě oblastí a ani daňová politika není výjimkou. Tento článek vychází z prací, které poukazují na daňovou konvergenci v EU. Jeho cílem je kvantifikovat vliv jednotlivých daní a daňové konkurence na sbližování daňového zatížení v EU. K tomu je využíváno panelové regresní analýzy s fixními efekty pro 28 zemí EU mezi roky 1965 – 2011. Dva výsledné modely předkládají statisticky významný pozitivní dopad všech determinantů na konvergenci zdanění, mezi ty nejdůležitější však patří daňová konkurence a majetkové daně. Všechny modely splňují diagnostické testy a jsou ekonometricky robustní.