Ekonomický časopis - Obsahy ročníkov

Článok sa zaoberá rozhodovacími procesmi za podmienok rizika a neistoty a testuje niektoré predpoklady plynúce z tzv. Ellsbergovho paradoxu. Experimenty na vzorke 539 študentov Ekonomickej univerzity v Bratislave priniesli veľmi podobné výsledky ako klasické experimenty Foxa a Tverskeho na Stanfordskej univerzite v roku 1995. Preukázalo sa, že pri prijímaní týchto rozhodnutí sa uplatňuje viacero odchýlok od racionálneho správania, konkrétne averzia voči riziku, odpor voči neistote, optimizmus a nadmerná sebadôvera. Takisto sa potvrdilo, že rozhodovanie za podmienok neistoty je vo významnej miere ovplyvnené pocitmi kompetencie. Novým poznatkom sú štatisticky významné rodové rozdiely pri posudzovaní rizika a neistoty v Ellsbergovom paradoxe, ako aj všeobecne známych udalostí. V prípade neistoty sa zdá, že menšia chuť žien riskovať je daná nižším pocitom kompetentnosti v určitých otázkach.

Klastry vzájemně spolupracujících firem mohou být významným zdrojem konkurenční výhody. Měření výkonnosti klastrů a firem v klastrech patří ovšem k obtížným úkolům. V článku je představen model pro měření výkonnosti klastrů a firem v klastrech založený na přístupu residual income. Model umožňuje separovat výkonnost ovlivněnou členstvím v klastru a výkonnost ovlivněnou specifickými faktory samotné firmy. Tento model mohou využít manažeři firem zapojených do klastrů i instituce veřejného sektoru pro nastavení vhodných intervenčních nástrojů pro vytváření a podporu klastrů.

Nové informační a komunikační technologie, společně s globalizací, vytvořily předpoklad pro vznik a rozvoj tzv. kreativní ekonomiky, jejímž základem je lidská kreativita. Oblasti vědy, umění a kultury, jež jsou základem kreativní ekonomiky, představují významný růstový zdroj. Příspěvek upozorňuje na formování nové konkurenční výhody, jež vyplývá z rozvoje kreativní ekonomiky a to nejen pro firmy, ale i pro jednotlivé regionální oblasti. Obsahuje významnost rozvoje kreativní ekonomiky a přináší přehled o přístupech k definování kreativní ekonomiky, jejího zařazení a snaze o její měření, které přináší v současnosti jistý problém, vzhledem k tomu, že kreativita je vstupem a ne výstupem, podle kterého jsme dosud členili odvětvové výstupy.

Following the institutional part of the economic transition and the legal/political involvement in European integration process, the Central and Eastern European countries (CEEC) must promote their innovation capacity and competitiveness through innovative processes and products to attain the real transition. This article analyses fiscal measures with the intention to disclose tax incentives design of three CEEC being or not being EU Member States – Slovenia, Slovakia and Belarus. We research whether three small open transitional economies pay enough attention to enhancing innovation by tax measures. The results of comparative analyses have shown that three CEEC have chosen different approaches and models to improve the tax treatment of Research, Development and Innovation (RDI). The differences are essential.

Príspevok testuje vhodnosť vstupu Slovenska do Európskej menovej únie z pohľadu mobility medzinárodných faktorov (práce a kapitálu). Analýza obsahuje aj dodatočné kritériá optimálnej menovej zóny a je realizovaná na krajinách strednej a východnej Európy. Pre lepšiu komparáciu sú do analýzy ako benchmark zahrnuté aj krajiny, ktoré sú súčasťou Európskej menovej zóny. Výsledky testov nepotvrdzujú plne hypotézu, že Slovensko v porovnaní s ostatnými krajinami EMÚ spĺňa kritériá optimálnej menovej únie. Predovšetkým mobilita pracovnej sily zostáva vysoko neefektívnym mechanizmom vyrovnávania. Avšak Slovensko je otvorenou ekonomikou a jej hospodárska a produkčná štruktúra je do veľkej miery zhodná s priemerom krajín EMÚ. Tento fakt indikuje, že Slovensko by nemalo trpieť zvýšenou pravdepodobnosťou asymetrických šokov a môže byť chápané ako vhodný člen eurozóny.

Teorie redistribučních systémů je aplikací a současně i rozšířením teorie her. Vznikla při analýze problematiky překonání bariér realizace toho, co je správné a potřebné v různých oblastech společnosti. Zabývá se fungováním istitucí, organizací, firem či jiných sociálních systémů, ve kterých dochází k redistribuci výplat oproti výkonnosti jednotlivých hráčů. Tato redistribuce je zpravidla způsobena vytvářením koalic uvnitř redistribučních systémů, které rozhodují o rozdělení výplat. Model elementárního redistribučního systému, který se skládá ze tří hráčů, přináší zajímavé a využitelné poznátky. Výkonnost hráčů je v něm vyjádřena jednoduchými čísly. Redistribuční rovnice popisuje všechna možná rozdělení výplat v systému a umožňuje vytvoření i testování jeho počítačového modelu. Na základě toho je možné modelovat různé typy vyjednávání, různé druhy rovnováhy - včetně Paretovy a Nashovy - a v návaznosti na to též spojování jednoduchých redistribučních systémů ve složitější. Model elementárního redistribučního systému je možné rozšířit do řady oblastí a použít k popisu chování reálných sociálních systémů, zejména při řešení problémů zaměřených na možnost zvýšení efektivnosti jejich fungování. Lze jej uplatnit k analýze konkurence a vyjednávání v organizacích různého typu.